Po měsíci

Tak jsem se do vytváření těchto stránek pustila s takovou vervou, že mi byly zablokovány:). Skoro 14 dní jsem čekala, než mě sem zase pustí, ale už je zase všechno v pořádku, tak Vám konečně mohu napsat něco nového o mých drahoušcích:). Ani nevím, kde začít. Pomalu se učím, co které džungaračce chutná, co vůbec, co má která ráda, čeho se bojí...je to sranda, taková malá zvířátka, ale jsou rozdílná, stejně jako byste vedle sebe postavili dva lidi. Berunka byla vždycky ta menší, bojácnější a utlačovanější, dokud jsme ji nedali zvlášť. Teď je úžasné pozorovat, jak získává jistotu a sebevědomí. Narozdíl od Bobinky (ano, nakonec to přece jen bude holčička) dokáže neuvěřitelně dlouhou dobu stávit v kolotoči. A právě kolotoč byl jednou z věcí, kterou jsme celý ten měsíc, co holky máme, řešili. Obě celou dobu používaly takové plastové kolotoče upevněné na klec, které dělaly šílený randál. A vzhledem k tomu, že bydlíme v garsonce, a křečíky máme asi 3 metry od postele, museli jsme to řešit. Na několik doporučení jsme objednali dva nové kolotoče od firmy Ferplast. Ty včera konečně přišly a Berunka byla jak splašená, ani se nenapapala, pořád jen běhala a běhala. A dneska ráno jsem Bobinku našla jak v něm spinká, jen hlavičku měla položenou na hoblinách. Asi jsem ji malinko vyrušila, protože se pak překulila ven z kolotoče na zádíčka a spinkala vesele dál. Dalším problémem, který jsme řešili, bylo Berunčino čůrání. Jednou jsem si ji vzala na ruku, kde se mi vyčůrala. To by ani tak nevadilo jak to, že její moč měla růžovou barvu. Strašně jsem se polekala co by to mohlo být, vždyť vypadala naprosto v pořádku. Nakonec jsme zjistili, že to způsobuje krmivo, které holky dostávají. Přesněji řečeno červená řepa, mrkev nebo jiné červené přísady. Až na těchto pár drobných problémků jsou s holkama jen samé radosti. Mohla bych je donekonečna pozorovat, jak papají, hrají si, šplhají nebo běhají. Dokonce i přítele jsem přistihla, jak na ně cosi roztomile žvatlá:). Jsou to hold naši miláčci.