Křečci (Cricetinae)

Třída: Mammalia (Savci)

Řád: Rodentia (Hlodavci)

Podřád: Sciurognathi (Myšovci)

Čeleď: Muridae (Myšovití)

Podčeleď: Cricetinae (Křečci praví)

Stručný popis

Křečci jsou myším podobní eurasijští hlodavci se zavalitým tělíčkem, krátkým chlupatým ocáskem a velkými lícními torbami sloužícími k přenášení potravy. Jejich šikovné přední tlapky mají čtyři prsty a „zakrnělý palec“, na zadních končetinách je prstů pět. Jednotlivci, žijící osamoceně v podzemních norách, jsou aktivní hlavně v noci a na zimu upadají do zimního spánku.

Velikost

5-34cm, 25-900g

Počet rodů, druhů

7 rodů, 18 druhů

Místo výskytu

pouště, suché pláně, stepi a obdělávaná pole

EVOLUCE A SYSTEMATIKA

První evropské fosilní záznamy o skupině Cricetinae (Křečci praví) se datují do středního Miocénu (před 11,2 až 16,4 miliony let), asijské fosilní záznamy pak do svrchního Miocénu (před 6 až 11 miliony let). Od roku 2003 byly úspěšně zdokumentovány fosilní záznamy již 15 vyhynulých druhů. Křečci jsou příbuzensky spojeni s hraboši, lumíky a myšmi Nového světa. V polovině 20. století taxonomové od skupiny Muridae (Myšovití) oddělili zcela samostatnou čeleď Cricetinae (Křečci praví), nicméně toto rozdělení bylo později zrušeno. Počet rodů v podčeledi Cricetinae (Křečci praví) je stále diskutovaným problémem. Někteří taxonomové zařazují podčeledi Calomyscinae (Křečci myší) a Mystrominae (Křečci nepraví) do jedné skupiny, jiní zastávají názor, že se jedná o podčeledi rozdílné. Některé zdroje blíže popisují 18 druhů v 7 rodech, zatímco jiné 24 druhů v 5 rodech. Podle Wilson-Reederova rozdělení klasifikujeme 18 druhů v 7 rodech. Rod Cricetulus zahrnuje 6 eurasijských druhů, rod Mesocricetus zahrnuje 4 evropské a středovýchodní druhy, rod Phodopus zahrnuje 3 asijské druhy, rod Allocricetulus zahrnuje 2 asijské druhy, rod Cansumys, Cricetus a Tscherskia mají pouze po jednom druhu.

TĚLESNÉ PARAMETRY

Křečci trpasličí, rod Phodopus, jsou nejmenšími členy skupiny křečků pravých, průměrně měří 5,3-10,2cm. Největším křečkem je Cricetus cricetus (Křeček polní), který se svou velikostí (20-34cm) dá srovnat s potkanem či morčetem. Křečci bývají často popisováni jako "samá hlava, samý zadek", protože mají zavalité tělíčko a krátké nožičky a ocásek. Chodidla jsou široká, místy ochlupená. Srst mají hustou, hebkou a různě zbarvenou (podle druhu), od šedé po červenohnědou, přičemž spodní část tělíčka bývá bílá, šedá nebo černá. Většina křečků má velké lícní torby. Narozdíl od ostatních malých savců mají křečci žaludek rozdělený do dvou částí: předžaludek je tvořen keratinem jako stavební jednotkou, je nežláznatý a svou strukturou a funkcí podobný bachoru u dobytka a jiných pasoucích se zvířat. Druhá část - vrátník neboli žláznatá část, je od předžaludku oddělena svalnatým lalokem. Křečci mají vynikající sluch a velmi jemný čich. Některé druhy mají na bocích pižmovou žlázu, pomocí které si označují svá teritoria.

ROZŠÍŘENÍ

Křečci žijí převážně v Eurasii, ačkoli mnoho druhů, například křeček zlatý, má velmi vyhrazené životní prostředí. V severní části Eurasie můžeme křečky nalézt od střední Evropy přes Sibiř až po Čínu a Koreu. V jižní části Eurasie pak najdeme mnoho rozličných druhů od Sýrie až po Pákistán.

PŘIROZENÉ PROSTŘEDÍ

Většina křečků žije v suchých nechráněných oblastech, jakou jsou například pouštní krajina a step s nízkou trávou. Křeček polní si však někdy vyhrabává nory kolem říčních břehů. S rozšiřováním zemědělství se mnoho druhů přestěhovalo právě do těchto obdělávaných půd.

CHOVÁNÍ

Křečci jsou aktivní hlodavci s tělíčkem přízpusobeným k běhání a hrabání. Většina si vyhrabává své vlastní nory (někteří si ale zabírají obydlené nebo opuštěné nory jiných hlodavců). Všichni jsou to noční živočichové, přičemž v noci se vzdalují daleko od své nory, aby hledali potravu, kterou si domů nosí ve velkých lícních torbách. V noře, ve které je zvláštní komora sloužící k uskladňování jídla, si pomocí tlapiček "hladí" líce, aby nasbíraná semínka uvolnili ven. To, že bývají nory vyhrabány tak blízko u sebe je způsobeno zejména hledáním vhodného prostředí, kypré a hluboké půdy vhodné pro hrabání, které je nedostatek.  Někteří křečci jsou společenští, jiní tíhnou k životu o samotě nebo v párech. Velmi silná pouta se vytvářejí pouze u křečků trpasličích. S vyjímkou těchto je většina křečků na svoji velikost divoká a velmi agresivní na členy svého vlastního druhu. Křečci zlatí jako mazlíčci musí být chováni odděleně. Větší druhy křečků si kromě menších hlodavců a malých ptáků, které považují za svou kořist troufnou zaútočit i na člověka nebo psa, pokud se cítí v ohrožení. V zimě , pokud je teplota dostatečně nízká, upadají křečci do zimního spánku. Některé druhy prospí celou zimu, zatímco ostatní vstupují pouze do spánku denního. Například zástupci rodu Cricetulus na zimu trvale neusínají, ale čas od času se probouzejí, aby se najedli nastřádané potravy. Křečkovi zlatému byl experimentálně navozen zimní spánek, ve kterém vydržel po dobu až 28 dní. Dalším příkladem jsou křečci myší, kteří jsou aktivní pouze v letních nocích, ale také během podzimních a zimních dnů. Křečci mají velmi špatný zrak navzdory svým velkým vypouklým a kulatým očím. To je však kompenzováno skvěle vyvinutým sluchem, což jim dovoluje slyšet širokou škálu zvuků, včetně frekvencí v ultrazvukové oblasti. To jim umožňuje vzájemnou komunikaci, aniž by je slyšela ostatní zvířata. Kromě toho mají také velmí jemný čich a tak se mohou navzájem rozpoznávat svým charakteristickým pachem. Čichová komunikace hraje důležitou roli v každodenních aktivitách křečků zlatých. Čich dovoluje těmto nočním, v norách žijícím, osamělým a teritoriálním zvířatům sdělovat si navzájem důležité informace a zároveň je od okolního prostředí přijímat.

POTRAVA

Jelikož křečci žijí v suchých, poměrně neúrodných krajích, často podnikají dlouhé cesty za potravou. Kromě toho, že si v prostorných lícních torbách nesou semínka a obilniny, táhnout si v zubech také obrovské kusy zeleniny. Díky uskladňování jídla si mohou být jistí, že budou mít dostatek potravy v obdobích, kdy je jí nedostatek, zvláště v zimě. Křečci často jí během dne, přičemž jejich různorodá potrava obsahuje kromě semínek a obilovin také zelené části rostlin spolu s hmyzem, jako jsou můry, larvy brouků, půdní červy a kobylky. Něktěří dokonce zabíjejí menší hlodavce, ještěrky, žáby nebo ptáčata a stejně dobře jim chutnají i jejich zdechliny.