Krutý začátek

Po včerejším sestavení klece jsme zjistili, že je pro křečka malá:). Domeček by si nejspíš za pár týdnu odnesl na zádech, takže jsme se rozhodli, že místo syráčka pořídíme křečíka džungarského. Respektive dva. Ve všech knížkách jsem byla ujištěna, že džungaráci se spolu většinou velmi dobře snesou, takže jsme se s nadšením vydali do petcentra, které nás sice zklamalo, ale křečíky tam minule měly. Bohužel minule. Teď byla klec prázdná. Takže jsme se opět vydali do zvěrokruhu, kde jich měli na výběr spoustu. Bohužel všichni spali, to však prodavačce nedělalo žádný problém, a než jsme stačili cokoli namítnout, už byli všichni odkrytí a koukali na nás svýma ospinkanýma očičkama. Na otázku:" Tak kterého chcete" jsem odpověděla, že bychom si je rádi prohlídli, to už však držela první samičku v ruce a dávala jí do přepravky. Naštěstí byly všichni křečíci velmi čilí a vypadali zdravě, ale i tak...Ovšem slova jsem ztratila, když jsem prodavačku poprosila, jestli by trochu hoblin nemohla dát do přepravky, aby si pak lépe zvykali. Bylo mi oznámeno, že je jim to úplně jedno. Musím říct, že na to jaký je to obchod, mě přístup velmi zklamal. Tím to však bohužel neskončilo. Když jsme přijeli domů a křečíky vpustily do klece, strašně příjemně mě překvapilo, že si hned začali hrát a dokonce jíst, a neschovávali se. To ale trvalo asi půl hodiny. Pak došlo na vybírání hnízdečka. Měli na výběr ze 4 možných míst, ale ony si musely vybrat stejný. Začly se prát a šíleně na sebe pištět až nakonec jedna z nich skončila v rožku a bála se kamkoli jít a cokoli udělat. Vyjímka potvrzuje pravidlo. Od jednoho chovatele a autora mnoha knížek mi bylo doporučeno, že mám vydržet, že to bývá ze začátku normální a že by se to mělo během pár dní zlepšit. Jenže já nemám srdce a nervy dívat se na to, jak je ta maličká utlačovaná. Tak jsme dnes koupili ještě jeden domeček a zkusíme jim to bydleníčko maličko upravit, a pokud to nepomůže, budou holky odděleny. Třeba časem dostanou rozum, uvidíme.