Křeččí miminko

Musím konstatovat, že koupit křečíka po vánocích, je teda opravdu umění. Celí natěšení jsme naklusali do Hornbachu, abychom si z těch hromad křečků jednoho vybrali. Ale ouha, on tam nebyl ani jeden. Bylo nám řečeno, že je dovezou druhý den kolem 2.hodiny. Nevzdali jsme se, a navštívili nové petcentrum. Džungaráčky tam měli, dokonce přesně ty, které jsme chtěli, ale už to byly krásné dospělé kuličky, a my jsme chtěli ještě malinkaté, abychom si ho mohli sami vychovat:). Obsluha byla strašná. Hoch, který nás obsluhoval se snažil jednoho křečíka vyndal, naháněl ho asi 5 minut po malé plastové bedničce a když už ho konečně chytl, tak mu spadl na víko bedničky a dovnitř. Když jsem viděla, že se pokouší ho zase vytahovat, řekla jsem mu ať toho radši nechá. No chudáček. Druhý den jsme se dvakrát marně vydali do Hornbachu, křečci prostě nepřijeli:(. Třetí den už tam ale byli, takové malinké kuličky. Hned jsme si jednu vybrali a honem utíkali domů. A jelikož je to holčička, a celá šedivá, nazvali jsme ji Popelka:). Ale je to takový vystrašený drobeček. Všechno si tak opatrně očuchává, zkouší a když se přiblížíme ke kleci, vykulí na nás očička a neví, co se děje. Za úspěch pokládám, že si ode mě přes mříž vzala slunečnicové semínko. Ale celou noc běhala v kolečku, papá a pije taky normálně, tak aspoň, že tak. Až bude trochu víc ochočená, udělám nějaké fotky, teď ji nechci zbytečně stresovat.